33.52 neb pohled můj, už nezkalený mraky,
vnik do paprsků vznešeného světla,
jež samo sebou je jen pravdou taky.
…
33.67 Ó světlo nejvyšší, jež pneš se v dáli
nad pojmy lidské, přej mi svého jsoucna,
jež zjevilos mi, zas díl aspoň malý
a slova dej tak mocná a tak vroucná,
bych jednu jiskru jedinou tvé slávy
zde zůstavit moh lidem do budoucna.
…
33.85 Zřel jsem, jak v hloubi jeho proplétá se,
v jediné knize lásky, po vesmíru
co rozptýleno v arších volných zdá se:
podstatu, případky i pravou míru
způsobem takým slité dohromady,
že v to, co dím, lze prostě míti víru.
Tvar uzlu poznal jsem až po základy
…
33.97 Tak hleděla má mysl v rozdychtění,
upřena, bez pohnutí, pronikavá
a vzněcovaná touhou po vidění.
…
33.142 Moc obraznosti velké docházela,
však jako v kole, jež se točí vezdy,
mým přáním, chtěním láska otáčela,
z níž pohyb slunce má i všecky hvězdy.
