Canto 32
A první anděl zapěl sladkým hlasem
řka: Ave Maria gratia plena,
svá křídla rozpjal před ní tkaná jasem.
Canto 33
Zde pochodní polední usmívá se
tvá láska na nás, lidem v zemské rmuti
jsi věčné naděje zdroj živý zase.
Tys velká, vše tvé zmůže pokynutí,
že milost kdo bez tebe v světě žádá,
si přeje lítati však bez perutí.
Leč dobrota tvá nepomáhá ráda
jen tomu, kdo tě prosí; často rojí
se sama, dlaň než k modlitbě se skládá.
Se soucitem se milosrdí pojí
a velkomyslnost, šlechetnost čirá;
ba dobrotu všech tvorů zoveš svojí.
Teď prosí tento, který z všehomíra
vzlet nejdolejší strže a zřel žití
všech duchů posloupně a k tobě zírá;
Ó milostí svou rač jej posilniti,
by ještě výše k poslednímu blahu
moh’ smrtelným se zrakem odvážiti!
