2.31 Mě zdálo se, že padl na oblohu
mrak hustý, čistý, pevný jako skála
z démantu, v němžto slunce vidět mohu.
2.34 V sebe nás věčná perla přijímala,
jako by světlo vodou procházelo,
jež sama v sobě zůstává však stálá.
…
3.112 V nitru nebe, kde mír boží vládne,
tělo se otáčí, v němž soustředěné
je všechno bytí, mimo ně pak žádné.
3.115 Dál druhé nebe, jež se hvězdně klene,
v rozličné bytnosti to bytí krájí,
do něhož různé, v němž však obsažené.
3.118 Ostatní kruhy rozdíly, jež mají,
aby se neuvedly do rozkolu,
k cílům a semenům svým pořádají.
3.121 Ústroje vesmíru tak hrají spolu
od stupně ke stupni, jak i v tom zřít shodu,
že berou shora, působí však dolů.
